Místa působení :

Havířov-Podlesí, Družstevnická 24.

Ceník :

Regresní terapie: 600.-kč/hod

Pránické léčení, včetně automatické kresby a automatického písma, při napojení se na problémy přes Ákášické záznamy : 700.-kč

Výkload karet včetně numerologie a karmologie 700.-kč/hod

Automatické písmo s kresbou: 1000.-kč

Hluboká relaxace-hypnoza: 600.-kč

Karmilogický a numerologický rozbor 300,-kč, nebo 10 euro za osobu.

SEMINÁŘ ÁKÁŠICKÝCH ZÁZNAMŮ, VČETNĚ AUTOMATICKÉHO PÍSMA V HAVÍŘOVĚ DNE 29.06.2024.

ON-LINE SEMINÁŘ ÁKÁŠICKÝCH ZÁZNAMŮ VČETNĚ AUTOMATICKÉHO PÍSMA DNE 13.07.2024.

KURZ HLUBINNÉ REGRESNÍ TERAPIE, VČETNĚ ODVÁDĚNÍ PŘIVTĚLENÝCH DUŠÍ A NAPOJENÍ SE NA VYŠŠÍ JÁ V HAVÍŘOVĚ DNE 04.-07.10.2024.

POKRAČOVACÍ KURZ HLUBINNÉ REGRESNÍ TERAPIE V HAVÍŘOVĚ, DNE 8,-10,11,2024.

KURZ NUMEROLOGIE ZÁKLADNÍ A KARMICKÉ . V HAVÍŘOVĚ, DNE 27.04.2024.

KURZ VÝKLADU TAROTOVÝCH KARET V HAVÍŘOVĚ, DNE 07.10.2023.

ZASVĚCENÍ DO SHAMBALLY 1024 V HAVÍŘOVĚ, DNE 23.11.2024.

Pokud budete chtít udělat kurz, či seminář mimo Havířov, je možné se domluvit indrividuálně. Je potřeba mít na kurzu alespoň 4 lidi a vhodné místo, nebo byt k uspořádání kurzu.

To, co bychom mohli v životě ztratit, nestálo za to mít. To, co ztratit nemůžeme, to nám nemůže nikdo vzít, nejde to..., nemůžeme přijít o své vlastní vnitřní bohatství.

Příběh z regrese: paní N. 53 let,  řeší úmrtí maminky a problémy ve vztazích související s nedostatkem lásky ze strany ostatních:

Hlubinnou regresní terapii provádím již 17 let a zde jsou příběhy z terapií.

Je mi 5 let. Mám mladšího bratra, kterému je 1 rok. Maminka musí odejít na úřady a nechává mě s malým bratrem sama. Nachystala láhev s mlékem a odešla. Já mu dávám pít a ukládám ho ke spánku. Jdu si hrát vedle do pokoje. Za hodinu se bratr vzbudí a pláče. Jdu za ním-je pokakaný a špinavá je od toho i celá postýlka. Když mě bratr uvidí, směje se a chce si hrát. Umývám bratra, sundávám povlečení a snažím se umýt postýlku, ale ta moc umýt nejde....  Bratr vyžaduje pozornost, hraju si s ním, čtu mu, prohlížíme si obrázky a celý den ho hlídám.....krmím ho sunarem, dávám čaj.....

Večer přichází maminka na hned jakmile uvidí postýlku, mi začne nadávat, že jsem bratra dobře neohlídala, že je všechno umazané, že ho hlídat neumím, že jsem jí přidala moc práce! Bere mě jako dospělou, ne jako malou holčičku, která si chce hrát....(klientka se rozplakala-očekávala pochvalu a pařišla kritika, což je pro 5 letou holčičku, která má na sobě celodenní zodpovědnost a starost o bratra, zásadní citový blok),

Tato klientka čekala celý život na to, až jí její maminka projeví troch lásky....dočkala se, ale až rok před maminčinou smrtí, kdy se o ní jako jediná starala jako o malé dítě...maminka jí za to každý den pochválila a řekla jí zdrobnělým jménem, poprvé v životě ji alespoň takto projevila lásku. Klientka byla spokejená, konečně  se ve svých 50 letech trochy lásky od své mámy dočkala......pohlazením po ruce a oslovením Natálko.....

Není divu, že se tato klientka stavěla celý život na 2. místo ve svém životě,  že k sobě přitahovala do vztyhů muže, kterí ji na to 2. místo vždy spolehlivě postavili. Přitom stačilo tak málo.....aby ji její maminka dávala lásku, jakou si to malé ditě bezesporu vždy zasloužilo.

Chlapec P. věk 13 let. Problém se systematickým ucpáváním horních cest dýchacích a fobií z vody.

Minulý život:

Je mi 40 let, píše se rok 1965, jsem u bazénu, jdu pomalu do vody, nemám přehled o tom, jaká je tam hloubka, ale nebojím se. Plavu, je to přírodní bazén, voda začíná tmavnout a já začínám mít nepříjemný pocit, ale řekl jsem si, že doplavu až do konce! Jakmile doplavu téměř na konec, uvidím ve vodě rybu-tmavou, jakoby stín a já začínám být nervózní, rychle dýchám a volám o pomoc-ale nikdo mě neslyší..... Voda mi jde do pusy, chytám křeč do chodidel a začínám se potápět. Pocit: už je konec, vybavují se mi nejhezčí vzpomínky ze života.... dochází mi dech. Nos mě tlačí a štípe, mám ho úplně ucpaný....zavírám oči a usínám....je konec.

Souvislosti: strach z vody a hloubky-v tomto životě plavu jen tam, kde dosáhnu na dno, jinak zpanikařím, zrychlí se mi dech a nemůžu plavat. Jakmile cítím vlhko, ucpe se mi nos...

Paní M. věk 45 let-problém s dýcháním:

Minulý život:

Je absolutní tma-černý prostor-cítím se nejistě, divně. Jsem mladý muž, spoře oblečený, bosý, zima tu není, jen trochu chlad, stahuje se mi krk, stahuje se mi všechno od prsou nahoru. Cítím bolest, ale ne velkou, je chladněji, studí mě ruce od loktů, jsou holé. Jsem v kopce, nebo v jeskyni, nechápu, nevím, proč tu jsem. Mám trochu strach-svírá mě na prsou.

Další vhled:

Mám bosé nohy, na sobě jen košile z plátna-špinavá, mám jemně kudrnaté vlasy-šedočerné, jsem mladý, ale vlasy mám prošedivělé.....Jsem na ulici, stojím, nemám kam jít. Jdu do lesa, je tam větší zima, nohy mě víc studí, nemám kalhoty, jen košili, je mi zima od spodu. Nikoho kolem sebe nevidím, hledámněco na zahřátí. Vcházím do jeskyně, hledám něco na jídlo-v lese rostou bobule-živím se jimi. Cítím se v klidu, přes den svítí sluiníce, jenom v noci je zima. Neumí ani rozdělat oheň-je to problém, jsem mladý a hloupý, nic mi hlavou nejde, vnímám jenom bobule na jídlo, hrát si na slunci a v noci spát.

Je mi čím dál větší zima, nemám co na sebe, neumím zabíjet zvířata, zvířata se mě nebojí...vnímám je jako součást přírody a i tak vnímají oni mě. Přeji si mít srst jako mají oni, ale neumím jim ublížit. Zima je větší, mám problém s močením, bolest mi stoupá do ledvin, mrznou mi palce, ruce, nohy. Dostávám horčeku a někdy ani nevím, jestli je mi víc zima, nebo horko. Mám ztuhlý krk, potřebuji se napít něčeho teplého, le je tu jenom studená voda. Studí mě na plících-mám zánět plic. Bolí mě ledviny, bolí mě na prsou, jsem připoutaný k zemi, mám hlad, nedokážu vstát, mám žíteň, ale nechci pít. Zvláštní pocit-v plících mám studený vzduch.  Trne mi pravá noha, pak levá noha, necítím prsty. Jediné teplo je v močovém měchýři-mohl bych se vyčůrat, zahřál bych si tak alespoň nohy, ale pak by to bylo ještě hroší, tak to držím v sobě. Nemůžu se pohnout, strašná bolest v páteři, křížích, odumírá mi  tělo. Cítím, že umrzácm, ještě dýchám, ale dýchá se mi čím dál hůř. Cítím, jak se mi zmenšují plíce a tuhnu. Pomalu umrzám....celé tělo mi brní....bojuju, mám záchvaty...tuhne mu srdce....umírám. Už je mi tepleji, přestávám vnímat zimu...vidím se z vrchu, jenom své tělo bez duše...už je mi dobře, jsem svobodný a není mi zima, jsem duše...svobodná.